O těžkém údělu psavců

psavci jsou lidé, jejichž lebeční krajina se neustále nadouvá podivnými impulzy, které se přeskupují, mění a zrají, až nakonec je to k nevydržení a psavec je tímto vnitřním tlakem donucen usednout ke klávesnici a upustit ventil. Pokud je psavec natlakován mírně, vznikne článek či fejeton, pokud má vnitřní pocit papiňáku, vylétne kniha. To se mi stalo. Je v pořadí druhá. Po Vilmě, která běží o život a která si získala srdce malých čtenářů, https://www.albatrosmedia.cz/tituly/46839394/vilma-bezi-o-zivot/, jsem podlehla plané naději, že dveře nakladatelsví jsou mi doširoka otevřeny, já do nic vejdu a předložím svůj další skvost. Není tomu tak. Ocitla jsem se v bažině (viz níže), v níž hledám půdu pod nohama, ale nevzdávám se. Součástí výše zmíněného vnitřního pnutí je i potřeba o jeho intenzitě pravidelně informovat svět. Proto tento blog.