Starý přítel

V těžkém období svého života jsem brala karty do ruky denně. Jsem si jistá, že jejich moudré odpovědi mě zachránily před zhroucením. A když mi pak bylo líp, dlouho ležely v šuplíku. Nedávno mě nečekaně přepadla potřeba je znovu zamíchat a zeptat se. Jen tak. Potřebovala jsem inspiraci a asi si také připomenout, že jsou věci mezi nebem a zemí. A ony jsou. Znovu mi přišla odpověď, která mi otevřela oči. Jak to vysvětlit? Nevím. Je to naprosto iracionální, tedy zdravému rozumu se vzpouzející. Právě všechno, co se rozumu vymyká, bývá dnes odsouváno do sféry subjektivních prožitků bez reálného základu. Ale není subjektivní prožitek právě tím, co je pro každého z nás nejreálnější? A tak se vracím ke kartám a jejich moudrosti. Ke svému starému příteli.