Kdybych byla zaměstnavatel, tak mě do práce nechci

Kdybych byla zaměstnavatel, tak mě do práce nechci

Kvůli svým knížkám jsem se vrhla na sociální sítě. Včera jsem se dozvěděla, že to dělám blbě, protože nejsem autentická. Zamyslela jsem se, co to v mém případě znamená. Dospěla jsem k tomuto:

Chci mít klid. Blíží se mi šedesátka a zhruba před dvěma lety kamsi odešly všechny ambice, které mě dříve nutily ukázat, že jsem inteligentní kádr kráčející v rytmu moderního světa.

Už teď nechci kráčet v žádném rytmu. Chci dělat výhradně ty činnosti, které mě baví. Mám na to totiž méně času nežli mladé inteligentní kádry, které se stále rodí. Nechci už tu hru hrát a předstírat, že toužím dýchat za blaho firmy, která mě živí. Nechci se učit dovednosti, které mě v kolektivu mého chlebodárce učiní nepostradatelnou. Chci se jen stát neviditelnou a takto neviditelná někde v koutě nechat mladé kádry, aby se ty ptákoviny spojené s rytmem moderního světa práce učili oni.

Já být zaměstnavatelem, tak se uchazečům o práci, kteří se mi podobají, zdaleka vyhnu.

Pracovní pohovor se mnou by vypadal asi takto:

Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?

Silné: Mám životní zkušenosti, takže vím, že to důležité určitě není v tom, že budu skvělou součástí nějakého pracovního týmu.

Slabé: Nedaří se mi to skrývat.

Co vás motivuje?

Procházky přírodou, chvíle s rodinou, čas na klidné přemýšlení, zahrada, dobré knihy (číst i psát).

Co vás naopak demotivuje?

Když na to nemám čas.

S jakými lidmi se Vám dobře spolupracuje?

Nechci s nikým spolupracovat. Chci mít klid.

Máte nějaké zájmy/koníčky?

Mnoho. Kéž bych na ně měla víc času.

Takže takhle jednoduché to je. Právě jsem byla autentická.