Zmužštění bělošky

Zmuštění bělošky

Mgr. Naďa Pažoutová

koučka, lektorka

"Jednou z největších bariér pro větší zapojení žen do politiky je skutečnost, že politika a práce v politických stranách je uspořádána způsobem, který vyhovuje osobám nepečujícím o rodinu. Navíc v České republice jsou to stále ženy, které jsou vnímány jako ty, které jsou zodpovědné za péči o rodinu a děti. Tato bariéra je na jedné straně překážkou pro samotné političky, které se často i samy obviňují z nedostatečné péče o děti a domácnost." Toto je úryvek z textu 15 tipů, jak podpořit ženy uvnitř politických stran, který zpracovala pro Úřad vlády ČR Veronika Šprincová z občanského sdružení a obecně prospěšné společnosti Fórum 50%.

Říká-li autorka článku, že v České republice jsou ženy stále vnímány jako ty, které jsou zodpovědné za péči o rodinu a děti, je to pro mne dobrá zpráva. Znamená to totiž, že vnímání obyvatel České republiky je ještě stále alespoň částečně napojeno na přirozený lidský instinkt. Je to však s podivem, vzhledem k tomu, že přirozený lidský instinkt je vehementně potlačován úplně všemi možnými způsoby, jež má západní svět k dispozici. Už myšlenka, že péče o rodinu a děti je nazvána bariérou či překážkou, naznačuje, že snaha o potlačení a znevážení samotného ženského principu není pouze na vzestupu, ale jak se zdá, dosahuje svého vrcholu. Nebezpečnost této myšlenky je tím více děsivá, že ji hlásají samy ženy, tedy ta část lidstva, která by měla být nositelkou zcela opačných idejí.

Novodobá snaha o zrovnoprávnění mužů a žen v podobě, jak ji chápe většina západní společnosti, se mi sama o sobě jeví jako velmi nebezpečná záležitost vzhledem k tomu, že směřuje k úplnému a definitivnímu zničení ženství, neboť ženy se snaží vynikat v mužských rolích. A co je horší, ono se jim to daří!

Správně pochopená rovnoprávnost

Rovnoprávnost mužů a žen není v tom, že ženy začnou vynikat v činnostech, jež mají ryze mužský charakter, a tím mužům ukáží, že jsou stejně dobré nebo lepší než oni. Tím jen potlačí ženství a posílí mužský princip uvnitř sebe samých, což znamená zvýšení nerovnováhy. Rovnoprávnost spočívá v tom, že budou stále lepší v činnostech, které mají ryze ženský charakter. Klíč k rovnoprávnosti potom spočívá ve vzájemné úctě žen k mužům a mužů k ženám.

To je to, na čem je třeba pracovat! Bohužel právě toto je úkol, který je nesmírně těžký, neboť znevážení ženského principu a ženské role ve společnosti je jednou z hlavních idejí západní kultury, kterou do podvědomí lidí zasela církev, z níž tato kultura vychází.

Žena je bytost, která je svou podstatou spojena se vším, co je hmotné. Je zázemím, je jistotou, je pevností a je přístavem, kde muž čerpá sílu. Žena tvaruje mužský potenciál tak, aby byl prospěšný životu. Mužský potenciál je obrovský a může světu zajistit prosperitu i zkázu. Síla mužského potenciálu nemá hranic, ty mu dodává teprve ženský princip. Mužský potenciál bez hranic ženského principu však nemá směr, cíl ani smysl.

Žena je primárně intuitivní, emotivní a vztahová. Muž je racionální, logický a zaměřený na cíl. Oba pochopitelně dokáží pracovat se stínovou částí své bytosti, tedy muž se svou animou a žena se svým animem, jak to pojmenoval C. G. Jung. Je velmi důležité, aby to dokázali, protože jedině tak se mohou stát celistvou bytostí. Nikdy se však celistvou bytostí nestanou, pokud v první fázi hluboce nepochopí princip svého pohlaví.

Muž není nadřazen ženě, protože bez ní by nebyl zhola ničím. Mužské sperma bez ženské dělohy a vajíčka je pouhým potenciálem bez možnosti uskutečnění. Mužské myšlenky a hluboké vhledy nejsou ničím bez možnosti uskutečnění v hmotném světě, který zastupuje žena. Žena není nadřazena muži, protože bez něho by nebyla ničím. Ženská děloha bez spermatu je pouhou nádobou s tvořivou silou bez obsahu, který by mohla zformovat. Ženská láska a schopnost přijímání nejsou ničím bez mužů, jež by svou láskou zahrnovaly a pro něž by byly pevným přístavem.

Ženy by neměly vstupovat do politiky. Měly by pěstovat svou moudrost, intuici a životní sílu, s jejichž pomocí zformují své muže a dají směr jejich nádherným myšlenkám. Muži by měli naslouchat svým ženám a nechat se formovat.

Přirozenost přináší uspokojení

Není to nic nového ani převratného. Je to navíc snadné, protože to je přirozené. A všechno, co je přirozené, přináší hluboké uspokojení, které vychází ze souladu s hlubokým posláním, které jako muži a ženy máme.

Odvažuji se to tvrdit i na základě textu C. G. Junga, který dokonce mluví o zmužštění bělošky a uvažuje o tom, jestli toto zmužštění (čím jiným by snaha stát se manažerkou či političkou mohla být?) není kompenzací za ztrátu celosti. Jako příklad celosti potom popisuje svoje setkání s domorodou ženou z kmene Masajů. Tato žena v něm zanechala hluboký dojem díky své jistotě, přirozenosti, sebevědomému počínání a atraktivnímu tělesnému zjevu. Toto vše bylo podle všeho důsledkem její identity se zřejmou celostí, která zahrnovala děti, dům, drobné zvířectvo, zkrátka to, co se nazývá "shamba". Díky tomu byla celistvá, očividným ztělesněním stability, a jak říká Jung opravdovým "pied-á-terre" muže. Česky se to dá přeložit jako "místo pro přechodné ubytování" muže, přičemž pro celistvou ženu není podstatné, zda on je přítomen, nýbrž zda je přítomna ve své celistvosti ona a zda je tím "zemským magnetickým" centrem svého chotě, byť tady třeba momentálně není.

Honba dnešních žen za kariérním postavením ve světě mužů se proto jeví jako zoufalý boj zoufalých žen, které díky své intuici cítí, že jim cosi schází, ale kvůli staletím trvající deformaci tohoto instinktu se vrhají špatným směrem, který je od vytoužené celistvosti vzdaluje ještě více. To konec konců potvrzuje i samotný úryvek z textu Veroniky Šprincové, která říká, že dokonce samy političky se obviňují z nedostatečné péče o děti a domácnost. Kde by se tento pocit viny vzal jinde, než v hluboké vnitřní touze po celosti, které v péči o děti a domácnost spočívá.

Toto často násilné zmužštění bělošky představuje neúnosnou zátěž pro Přírodu, která vždy bojuje o harmonii a nepřirozené navýšení mužského principu kompenzuje opačným jevem, jímž je zženštění bělocha, což rovněž můžeme pozorovat.

Snadno se to říká a poučuje, ale daleko hůř se to praktikuje, protože jde o moudrost, o níž jsme přišli řádově před dvěma tisíci let. I tento článek, který píšu, je vzdálením se ženskému principu, neboť vyžaduje ryze mužské aspekty. Logicky uspořádat myšlenky, srovnat je na papír a zajistit, aby se dostaly ke čtenářům, totiž vyžaduje poslat ženský princip na chvíli do stínu.

Opravdu se tedy nechci vytahovat, že bych snad spolkla nějaké moudro a mohla pohrdat úspěchy žen, které něco dokázaly. Obdivuji jejich houževnatost, výdrž a inteligenci a jsem na ně pyšná, protože dnešní podivně smýšlející svět tuhle lekci potřeboval. Jen si myslím, že teď už je zase čas, aby ženy začaly myslet na sebe a vrátily se ke svému ženství, protože jinak nám ti chlapi zmizí úplně a zbydou tu jen zženštělí a nedospělí běloši.