Zasmušilé počasí

Jak ošetřovat svou psychiku, když je zasmušilé počasí?

První, co mě napadlo, je slovo "dovnitř". Prostě mi vyskočilo v hlavě po přečtení té otázky. Když jsem byla mladší, vnímala jsem slovo dovnitř jako povel k ukrytí své tělesné schránky někde uvnitř další schránky, kam neprší, nefouká, nesněží a je tam teplo. Když jsem teď starší, toto slovo pro mě získalo nový rozměr. Slůvko "dovnitř" mě teď láká úplně jinam. Vyvolává ve mně představu prostoru kdesi v oblasti srdce, kde se odehrávají emoční víry mé duše. Je to prostor, který je po létu značně zanedbaný, neboť létu vládne slůvko "ven".

Když se na celou věc podíváme z hlediska přírodních cyklů a na ně navazujících mýtů, ocitneme se tváří v tvář starým bohyním. A s nadcházející zimou nám nezbyde, než pohlédnout do tváře bohyni Hekaté. Hekaté je poslední ze čtyř lunárních bohyní, které jsou dokonalým odrazem cykličnosti zemských ročních období. Zastupuje zimu, která stejně jako ona připomíná smrt. Tato bohyně v sobě obsahuje všechny předchozí životní fáze coby zřídlo své moudrosti. A podobné je to se zimou, která je časem obsahujícím děje předcházejících období a stává se tak základnou pro vše nové, co se zrodí z jejích zkušeností.

Snad je právě toto důvodem, proč nás matka příroda chladem, temnotou a pochmurností zimy nabádá ke zklidnění a obrácení se dovnitř. Jak jinak bychom dokázali nalézt moudrost a ponaučení prožitého času, nežli při ztišení a pohledu "dovnitř". A dopředu říkám, že to nemusí být nutně příjemné a že touha z vnitřního prostoru utéct "ven" do víru zábavy, nočního života a rauše pravděpodobně bude velmi silná. A říkám i to, že věci určitě neuškodí této touze občas podlehnout. Ale s vědomím, že se "dovnitř" zase beze strachu vrátíme.

Jak se tedy v podzimních dnech na období zimy připravit? Jednoduše. Prostě jej přijmout jako důležitou součást plynutí času. Jako očistnou dobu, kdy vše, co se stalo v předchozích třech obdobích, ať už je to dobré nebo špatné, přijmeme jako svou součást. Jako neoddělitelný dílek mozaiky našeho života, bez něhož by jeho obraz zůstal nedokončený.

Ne nadarmo je totiž součástí zimy čas Vánoc – čas příchodu nového světla, který vnímáme jako čas bilancování a nových předsevzetí. A víte, proč většina našich novoročních předsevzetí často s příchodem jara vezme zasvé? Je to právě proto, že onoho "dovnitř" se tolik bojíme. Uvěřili jsme totiž klamu dnešní doby, že padne-li na nás smutek, melancholie či nespokojenost, je třeba proti tomu bojovat, co nejrychleji se toho zbavit a najít si nějaké rozptýlení; že mít tyto pocity není normální.

Je to normální! A je dokonce důležité takové pocity vědomě prožít. Tím samozřejmě netvrdím, že je dobré se v nich usídlit navždy.

Jak ošetřovat své tělo, když je zasmušilé počasí?

Někteří živočichové v zimě hibernují. Myslím, že i někteří lidé jsou na tom podobně. Možná jsme na tom stejně úplně všichni, ale někteří z nás jsou lépe schopni odpojit se od přírodního rytmu a napojit se na rytmus světský. Každopádně definice hibernace, kterou nám na internetu předkládá umělá inteligence zní:

Hibernace, též zimní spánek, je stav organismu, kdy se živočichové ukládají do klidu a snižují svou tělesnou teplotu, srdeční tep a metabolické procesy, aby přežili nepříznivé zimní podmínky. Je to strategie, která umožňuje živočichům šetřit energii a přežít období, kdy je nedostatek potravy a vody.

Zatím jsem se ještě neodhodlala předložit svému zaměstnavateli požadavek na zkrácení, případně úplné zrušení pracovní doby v období zimy z důvodu akutní potřeby hibernovat. A že tuto potřebu mám o tom není sporu.

Zaměstnavatelé se obecně vyznačují neochotou zabývat se vrtochy matky Země, která s železnou pravidelností nastoluje v zimě pochmurné počasí doprovázené dlouhotrvající tmou, jež nás nabádá ke zklidnění, odpočinku a tichému nabírání sil.

Tak co s tím, pokud se nechceme stát poustevníkem, který opustil marnost světa a o samotě splynul s Bohem otcem i matkou? Možná by nám mohla poradit tradiční čínská medicína, jejíž součástí je mimo mnohé jiné i život v harmonii s ročním obdobím. Podle tohoto starobylého systému je v zimě potřeba věnovat zvýšenou péči svým ledvinám, kterým prospívá odpočinek, meditace, psaní, malování, či cvičení Qi Gong. Také je vhodné uzpůsobit zimnímu období naše stravování, které by mělo vycházet ze zkušeností našich předků. Čerstvé jahody, borůvky ani citrusy tedy rozhodně ne, brambory, dýně, batáty a kořenovou zeleninu ano. A protože je venku chlad a mráz, je dobré tělo zahřívat zevnitř teplým jídlem jako jsou polévky, především vývary. I ovoce a zeleninu je vhodné tepelně upravit, nezapomínat na kompoty a nejrůznější zavařeniny.

Co se týká zimních aktivit, měly by být rovněž zklidňující, zaměřeny na sebereflexi, čtení, meditaci – říká tradiční čínská medicína. Já říkám, že je prima vyjet také na hory, nejraději s přáteli a užít si sněhu, dokud ještě nějaký je. A vůbec je dobré vyjít ven. Potom nám totiž to zklidnění v teple domova daleko lépe půjde.

Jak se tedy na zimní období nejlépe připravit?

Naši předkové se na zimu připravovali už od léta a jejich úsilí vrcholilo na podzim. Podzim je totiž čas, kdy měli opravdu velké množství práce. Sklízeli jablka a brambory, orali pole, vyráběli mošt, povidla, kysané zelí. Krom zásob na zimu si chystali dřevo na topení, podestýlky pod zvířata, stříhaly se ovce, zpracovávalo se maso ze zabijaček. Všechno se to muselo stihnout včas do příchodu zimy.

Asi nemá smysl přemýšlet nad tím, jestli je dobře nebo špatně, že v dnešní době už všechnu tuto práci zastat nemusíme. Pravdou však je, že v důsledku toho prožíváme celý rok stejně, pravděpodobně tak, že chodíme do práce. Tam vykonáváme činnost, která nijak nesouvisí s rytmy přírody ani se sezónními pracemi producentů potravin. V zimě tudíž máme stejný důvod odpočívat jako v létě. Bohužel na rozdíl od našich předků si nemůžeme zimní odpočinek užívat jako zasloužený, neboť živobytí nám zajistili zmínění producenti potravin a my jsme se kvůli tomu nijak zvlášť nenadřeli. Zároveň to však znamená, že si vlastně neodpočineme nikdy kvůli výše zmíněné paličatosti našich zaměstnavatelů.

Máme se ale dobře. Užíváme si nebývalého blahobytu, i když si to třeba neuvědomujeme. Máme co jíst a až na výjimky máme střechu nad hlavou. Tento stav je základním předpokladem pro duchovní rozvoj. Je to tak. Ten, kdo nemá co jíst, věnuje čas shánění potravy. Ten, kdo nemá kde spát, shání střechu nad hlavou. To je prostě instinkt, který velí přežít.

Avšak ten, kdo má dobré podmínky pro přežití těla, získává prostor pro práci ducha. A zima je pro takovou práci jako stvořená. Myslím si tudíž, že bychom měli s vděčností přijmout svou výhodu spočívající ve skutečnosti, že se máme dobře a na zimu se nemusíme připravovat.

Svou duchovní práci můžeme zahájit tím, že si svou historickou výhodu plně a s vděčností uvědomíme. Hned druhým krokem je tuto vděčnost si uchovat a do všeho, co děláme, se pouštět s tímto vědomím. Zimní večery jsou opravdu dlouhé a poskytují prostor pro pěstování nejrůznějších koníčků od čtení, malování a psaní po návštěvy nejrůznějších kurzů na vzdělávání těla i ducha. Máme možnosti, jaké před námi žádná generace neměla: cokoli, co nás zajímá, můžeme mít; o čemkoli se potřebujeme něco dozvědět, stačí pár kliků. Bez nejmenších potíží můžeme vyhledat skupinu lidí, která se zabývá tímtéž, co my. Naše možnosti jsou zkrátka téměř neomezené a jsou to možnosti, které mohou uvnitř nás zažehnout tak velké nadšení, že si zasmušilého počasí venku vůbec nevšimneme.

Setkání s předky

A na závěr to nejdůležitější. Zjistila jsem, že v hlubinách mého podvědomí (nebo nevědomí, jak píše C. G. Jung) zkrátka "uvnitř" dřímá potřeba udržet kontakt se svými předky. Věřím, že je důležité začít přípravu na zimu právě tím. Proto máme svátek Dušiček, který vychází z keltské tradice oslav svátku Samhain, neboť vždycky bylo touhou lidí setkat se znovu se svými zesnulými. Ať již v možnost setkání s předky věříme nebo ne, vždy je dobré na ně vzpomenout a zapálit jim svíčku. Jsou základnou, na které náš život stojí, a jedna věc je jistá, ať už jsme na jejich činy hrdí nebo ne - bez nich bychom tady nebyli.

A proto: projděme stará alba, připomeňme si chvíle s nimi, uvědomme si, čím se jim podobáme a poděkujme jim za svůj život.

A pokud ještě existuje možnost sednout si se svými rodiči či prarodiči, udělejme to, dokud je čas. Čím více nám toho povědí, tím více můžeme předat svým dětem. Na to je vhodná zima a její dlouhé večery.