Rozita

Ukázka z kapitoly, v níž se Ema poprvé setká se starou cikánskou vědmou Rozitou

"Pojď za mnou," zavelel Ferko a položil si prst na rty. "Pšššt," otočil se konejšivě na Sisi, která se k němu pořád ještě tiskla. Opička se poslušně přikrčila a ani nedutala. Ferko došel k jednomu z vozů lemujících tábořiště a podlezl ho. Ema se kradla hned za ním. Potichounku se plížili podél vozů a stanů, až najednou Ema ucítila štiplavý tabákový dým. Vzápětí si všimla dvou černých chodidel vykukujících zpod pestrobarevných sukní, které se pokyvovaly přes hrazení jednoho z vozů. Pak se z ničeho nic ozval skřehotavý stařecký smích. "Myslíš si, že o tobě nevím? Že je stará Rozita slepá a hluchá?"

Ferko zůstal stát jak přimražený. Ema se tak lekla, že málem vypískla.

"Co chceš, ty malej mizero? Myslíš si, že mě oblafneš?" Stařenin hlas skřípal jak špatně promazané panty.

"Mizerrrróóó! Mizerrrróóó!" Ema vyplašeně zvedla oči výš a uviděla ohromného zeleného papouška, který špacíroval po kovové konstrukci vozu nad stařeninou hlavou tam a zpátky. Hlavu měl na stranu a černá očka nespouštěl z nezvaných hostů. Pak se najednou zastavil a spustil: "Róóózitu neoblafnéééš, Róóózita chytrááá!"