První ilustrace k Emě u pradědy

Mám k dispozici první ilustraci k Emě u pradědy, která vyjde v srpnu 2026 v nakladatelství Knihy Dobrovský. Černobílá krása od Natálie Zavaďákové.

Následuje malá ochutnávka ze začátku příběhu, kdy se Ema a její kamarád Tonda, kteří se propadli do časů dětství Emina pradědy, seznamují s romským klukem Ferkem:

"Jsem František a říkají mi Ferko," zabručel neochotně a ani se na Emu nepodíval. Potom odhrnul hadr a naznačil, že mají vstoupit dovnitř.

V chýšce bylo šero, ale když mu Ema s Tondou přivykli, uviděli u stěny vpravo hromádku slámy, která byla zakrytá starými hadry, a na protější straně byly dva špalky a na nich prkno, které asi Ferkovi sloužilo jako stolek. Všechno tu bylo omšelé a trošku zaboudlé, až na jeden předmět. Na tom podivném stolku ležela červená truhlička se zlatým zdobením. Ferko k ní došel a opatrně ji oběma rukama zvedl. Bylo jasné, že tahle truhlička obsahuje něco moc důležitého.

"Co tam máš?" neudržela Ema svou zvědavost.

"Své kouzelnické potřeby," odpověděl Ferko důležitě. Ema vykulila oči a zvědavě se naklonila skoro až k Ferkovi. To ale neměla dělat! Jejích dlouhých vlasů se zmocnily dvě miniaturní ručky a za velikého vřískotu jí vší silou začaly škubat za rozpuštěné prameny. Ema vykřikla bolestí a Ferko kupodivu malou trapičku malinko plácl. "Sisi!" okřikl ji a uražená opička Emu pustila a na Ferkově rameni se k ní otočila zády. Ema si mnula bolestivé místo, ale její rozhořčení netrvalo dlouho. Ferko otevřel skříňku a položil ji na stolek. To byla nádhera! Ema s Tondou okouzleně zírali na její obsah a Ferkovi se po obličeji rozlil spokojený výraz. Pět žonglérských kruhů, cípky pestrobarevných hedvábných šátků vykukovaly po stranách skříňky a když za jeden z nich Ema zatáhla, ve skříňce prasklo a odskočilo dvojité dno. Pod ním se skrývala rozkládací kouzelnická hůlka, několik mincí, tři zlaté pohárky a zlaté vejce. Potom tu byl ještě balíček karet, a právě ten Tonda vzal do ruky. Byl podivně těžký a jak ho Tonda v ruce naklonil, rychle zjistil proč. Vyjel z něho předmět, který určitě nebyl jednou z karet, a se zaduněním dopadl na stolek. Mobil! Ema s Tondou na něj zírali jak zkoprnělí.