Orchestr našeho života

Co je nálada? Slovník říká, že nálada je emocionální stav, který v průběhu určitého času provází prožívání a lidskou činnost. Z nejrůznějších více či méně odborných pojednání se také dozvídáme, že naši náladu ovlivňují faktory typu jídlo, spánek, pohyb a plno dalších věcí.

Nálada našeho orchestru

Mou pozornost však nejvíce upoutala sama podstata slova nálada, neboli naladění. Pak mi přišla na mysl souvislost s orchestrem, který musí ladit, jinak posluchači trpí a odtud jsem se dostala k harmonii, což je spojení více současně znějících hudebních tónů, které společně vytvářejí příjemný zvuk. Skončí-li snažení muzikantů disharmonií, posluchači se rozprchnou, neboť výsledkem je nepříjemný souzvuk či dokonce chaos. Odtud už byl jen krůček k představě, že naše nálada je vlastně harmonickým či disharmonickým projevem orchestru, jehož členy jsou naši partneři, rodiče, děti, sourozenci, přátelé, kolegové a známí.

Na scéně jsou tedy vztahy v roli dirigenta naší nálady, neboť i když se dorůžova vyspíme, rozhýbeme si tělo a pochutnáme si na skvělé snídani, nabručený partner, který se chce pohádat, nám spolehlivě zkazí den. V rámci orchestru s námi totiž hraje první housle a pokud se rozhodne, že pro tento den má harmonie plné zuby, všechny naše snahy o udržení si dobré nálady obvykle vezmou zasvé.

Je to tedy tak, že jen málokdo z nás si dokáže udržet prosluněné vyladění, pokud náš nejbližší spoluhráč vstoupí do hry s velkým temným mrakem bídné nálady a většinou i se záměrem se s námi o své rozpoložení spravedlivě rozdělit. Představa, že se nám podaří jeho chmury rozpustit jasem svého vlastního radostného vyladění, je pochopitelně velmi naivní, neboť jak známo, přijde-li mrak, slunce zmizí. Máte-li tedy doma chronického bručouna, je dost možné, že ve vaší domácnosti bude trvale mírně pod mrakem, zároveň však tento stav vytváří skvělé podmínky pro výcvik v odolnosti. Vykazuje-li váš bručoun zároveň znaky, které na něm milujete, je dobré vytrvat a trénovat se ve schopnosti radovat se ze svých vlastních vnitřních zdrojů. Stojí to zato.

Vliv nálady na zdravotní stav

Máme k dispozici výsledky několika vědeckých studií zaměřených na zkoumání vlivu manželství a partnerství na celkový zdravotní stav zkoumaných jedinců. Údaje, plynoucí z těchto studií popsala ve své knize Mysl je mocný lékař doktorka Lissa Rankinová. Studie kalifornské univerzity z Los Angeles říká, že u lidí, kteří nikdy nežili v partnerství hrozí o 58% vyšší riziko, že zemřou v mladém věku, než lidé, kteří v partnerství žijí. Ti také mají nižší krevní tlak a méně trpí nespavostí. Další studie mluví o mnohem menších sklonech k depresím a alkoholismu u lidí žijících v páru. A konečně třetí studie zjistila, že jsou-li lidé žijící single vystaveni stresové situaci, vzroste u nich hladina stresových hormonů na podstatně vyšší úroveň, nežli u těch, kteří žijí ve stabilních vztazích.

Je samozřejmě jasné, že hojivý zdravotní účinek mají partnerské vztahy, které jsou založeny na lásce, porozumění a respektu. Spojení s tyranem či panovačnou hysterkou přináší zcela opačný efekt a z hlediska zdraví je bezpečnější takový vztah opustit.

V orchestru našeho života však nejsou jenom první housle a je třeba věnovat pozornost i všem dalším hudebním nástrojům, bez nichž by hudba našeho bytí nikdy nedosáhla své plnosti. Na výsledné harmonii či disharmonii, jež tvoří naši náladu, se podílejí všechny vztahy, které v životě uzavíráme, nebo jsou nám dány do vínku spolu s naší rodinou.

Lisa Rankinová uvádí, že osamělost způsobuje stres, zatímco milující komunita člověka uvolní. To asi není nijak převratné tvrzení, ale z jejích zjištění vyplývá i to, že naše nálada nastolená stavem našich vztahů má dosti zásadní vliv na naši fyzickou kondici. Píše přímo, že nejsme-li obklopeni lidmi, kteří nás podporují, a máme pocit, že se s životem musíme potýkat sami, může toto zahlcení vyvolávat úzkost, kterou mozek vnímá jako nebezpečí. Pocit zahlcení nepříznivě ovlivňuje všechno, krevním tlakem počínaje a funkcí ledvin konče. Negativní následky zahlcení a stresu můžeme naštěstí zmírnit, když se necháme "vyživovat" přáteli, příbuznými a sousedy, kterým na nás záleží. A tenhle faktor může naše tělo ovlivňovat mnohem víc než to, co jíme, kolik toho vypijeme, či jestli kouříme nebo ne a jak moc cvičíme.Zajímavé, že?

Výše zmíněné poznatky vedou k zamyšlení, co stojí za tak významným vlivem nálady na naše zdraví. Je to část limbického systému zvaná amygdala, známá též pod názvem ještěrčí mozek. Amygdala generuje emoce jako je vztek, strach či úzkost, a když se aktivuje, jsme takříkajíc s rozumem v koncích, neboť náš ještěrčí mozek převezme vládu nad neokortexem. Pokud naše ještěrka vyhodnotí vnější situaci jako životu nebezpečnou, spustí stresovou reakci, a doprovodí ji povelem "bojuj nebo uteč". Díky tomu jsme pak připraveni ubránit se hladovému tygru šavlozubému, nebo hrozícímu nebezpečí utéct.

Ani v dnešní době naše ještěrka nesedí s nožkami v klíně a pilně sleduje vnější dění. Když není v jejím dosahu žádný tygr, vezme zavděk čímkoli jiným. Třeba naší osamělostí. Naše vědomá mysl osamělost pozná a i když náš rozum hlásí, že jsme osamělí a že to je stav, který neznamená bezprostřední ohrožení života, naše ještěrka vstoupí do akce. A jak již víme, má navrch. Vypne rozum a vyplaví hormony. Jenže osamělost není krátká rychlá epizoda, jako je tomu s tygrem. Osamělost se vleče a táhne a pilná ještěrka zaplavuje a zaplavuje a naše tělo tak dlouhodobě jede na stresových hormonech.

Jak z toho ven? Mám jedinou radu: Zapojte se! Aktivně hledejte lidi se stejnými zájmy, staňte se dobrovolníkem, vstupte do nejrůznějších zájmových skupin, začněte studovat univerzitu třetího věku, přihlaste se na seminář, do kurzu kreslení, staňte se členem pěveckého sboru. Zaměření je na vás, ale nezůstávejte se svou osamělostí zavření doma a začněte aktivně vyhledávat vztahy s lidmi podobného zaměření. I když možná nevěříte, že to může pomoci, dejte tomu šanci. Začnete-li vědomě kultivovat vřelé pozitivní emoce, jako je vděk, radost, nadšení, fascinace, důvěra, laskavost…, váš mozek začne uvolňovat neuropeptid oxytocin, který přirozeně vypíná receptory v amygdale a váš neokortex tak získá prostor pro kreativní myšlení.

Vztah k sobě je základ

Každý z nás je jiný a je pravděpodobné, že při čtení řádků o aktivním vyhledávání společenských vztahů, se mnohým z nás poněkud přitížilo. Lidem s introvertním zaměřením často už pouhá představa společenských aktivit navozuje zvýšení stresových hormonů v těle a největší relaxaci a uvolnění zažívají s hrnkem dobré kávy a knihou. Ale i tito lidé potřebují mít nějaké vztahy. Být sám je něco úplně jiného, nežli být osamělý. Pro introverty tudíž platí totéž, co pro extroverty, to jest, že výchozím předpokladem radostného způsobu bytí je vztah k sobě samému.

Zoufalá snaha zapadnout, zalíbit se a získat ocenění od druhých, stojí lidi ohromné množství energie. Tolik lidí má strach projevit svou vlastní podstatu, aby nevyšlo najevo, že jsou "divní, jiní, nenormální" a věří, že zapadnou-li do normality většiny, bude je tato většina mít ráda. Jenže tím docílí jen toho, že ona většina bude komunikovat s tím, co jsme ve snaze splynout s davem uměle vytvořili, a naše skutečné já zůstane v tom davu opuštěné. Chce to velikou odvahu, protože naše opravdové já nepodléhá módním trendům a je vysoce pravděpodobné, že vůbec není "cool". Nemůže být, protože to, co je trendy a cool se odehrává na povrchu a tomu odpovídá i kvalita prožitků s tím spojených: nacházejí se úplně mimo dosah naší osamělé duše, jíž svým povrchním způsobem žití posíláme jednoznačný vzkaz: NEZAJÍMÁŠ MĚ!

Pro stav naší psychiky, jenž je zodpovědný za naši náladu, je však naprosto nezbytné, abychom do vztahu se svou duší vstoupili. Útěk před jejím voláním do povrchnosti moderního světa se bez výjimky vymstí. A že se nám často chce utéct a pomocí vzruchů vnějšího světa přehlušit depresi, smutek, melancholii, vztek, závist, žárlivost, zkrátka jakýkoli projev duše, který nám je nepříjemný. Chceme všechny tyto nálady a bolestné stavy duše odstranit ze svého života, protože nás ochromují, berou nám sílu a znemožňují nám dělat to, co považujeme za nutné. A nepomohou-li stále nové a nové zážitky, vydáme se k terapeutovi, aby nás našich obtěžujících psychických stavů zbavil, a když ani to nepomůže, skončíme na lécích. Tím se ovšem vystavujeme riziku, že spolu s depresí odejdou i všechny ostatní emoční projevy a zůstane jen velká prázdnota.

Je třeba si uvědomit, že právě naše bolestné nálady jsou vstupenkou do nejdůležitějšího vztahu našeho života, jímž je vztah s naší duší. Při péči o duši totiž neusilujeme o to, abychom se v zájmu zdraví zbavili problému (deprese, úzkosti, zlých snů…), ale jde o to, abychom svůj problém spatřili jako způsob, jímž s námi naše duše komunikuje. Tento náš problém potom můžeme pozorovat, setkat se s ním a díky němu pak začít chápat sdělení naší duše. A když si toto uvědomíme, určitě není na škodu vyhledat terapeuta, který nám s tím pomůže. Jen je důležité si uvědomit, jaká je naše zakázka: nejdeme se problému zbavit a bojovat s ním, jdeme ho prozkoumat. Je doslova potřeba o náš problém pečovat, dát mu to, co od nás chce a přijímat ho s vděčností. Když se nám toto podaří, zažijeme příliv síly, jejímž zdrojem bude naše vděčná duše.

Někteří astrologové se kloní k názoru, že deprese a úzkosti přicházejí do našeho života pod taktovkou Saturna. Doslova, že deprese je vzkazem saturnské vrstvy naší duše. Je-li tomu tak, je to opět znamení, že boj nemá smysl. Náš Saturn se hlásí o svá práva a mimo jiné nás upozorňuje, že naše očekávání toho, že život má být vždy radostný, je mylné. Těžká období zkrátka jsou přirozenou součástí lidského života a pokud toto odmítáme, prožíváme těžká období mnohem bolestněji. Saturnovým stylem navíc je vzbudit v nás pocit, že jsme v jeho doupěti chyceni navždy a naše bolest nikdy neskončí. Ale tak to není! Tak, jako jsou přirozená období úzkostí a melancholie, je stejně přirozené i jejich střídání s obdobími štěstí a radostného očekávání.

Pěstujme tedy vztahy, které jsou zdrojem dobré nálady, vyhledávejme skupiny lidí, mezi nimiž se cítíme uvolnění a klidní a věnujme láskyplnou péči voláním své duše. Toto vše je zdrojem našeho dobrého naladění, orchestr našeho života je v souhře a to je mnohdy důležitější nežli striktní dodržování pravidel, která nám předepíší life-styloví poradci.