O vzniku Bukové hory

V místě, kde se dnes tyčí Buková hora, jedna prostá venkovská stařenka přechytračila čerta. Už dlouho tuhle matičku trápilo, že z Lesné, kde bydlela, nevede žádný most přes Labe. Kdykoli chtěla navštívit svou sestru v Malšovicích, musela zaplatit za přívoz a to se jí nelíbilo. A tak si jednoho dne otevřela pusu na špacír: "Duši bych čertu upsala, kdyby mi tady do zejtřka postavil pořádný most!" Jenže taková slova nikdy nepřinášejí nic dobrého, vždyť přece každý ví, že čert nikdy nespí. A nespal ani tehdy. Než se babka nadála, zasmrdělo to v sednici sírou a kde se vzal, tu se vzal, stál tu chlapík jako hrom. Kudrnaté černé vlasy, postava urostlá, jen na jednu nohu trošku napadal. Jak ho babka uviděla, hned jí bylo jasné, s kým má tu čest. Jenže pro strach měla uděláno, tak se rozhodla, že si čerta vyzkouší. Ve své prostotě si totiž byla úplně jistá, že i když je to chlap jak hora, za jedinou noc úplně sám most přes širokou řeku nepostaví ani s pomocí kouzel. A tak se vsadila. Než kohout zakokrhá, bude tu stát most, aby zítra nemusela zase platit tomu starému vydřiduchovi za přívoz.

"Víš, jaká je cena za mé služby?" zeptal se čert.

"Na mojí duši si můžeš nechat zajít chuť, tenhle úkol nikdy nesplníš!" holedbala se babka.

"Uvidíme, až kohout zakokrhá!" Čert podstrčil babce smlouvu a bodl ji brkem do prstu. Svou krví tedy sebejistá babka stvrdila smlouvu a na malér bylo zaděláno. Čert dupl kopytem, až vylítla jiskra a v příští chvíli už po něm zbyl jen sirný puch.

Té noci babka oka nezamhouřila. Kolem půlnoci ji její hrdinství opustilo. Čert se tužil a mostní zdi už stály všechny. Zbývaly klenby a ve stařence byla malá dušička. Srdce bušilo o závod, pot se perlil na čele.

Ale pak ji najednou osvítila spásná myšlenka. Kohout! Řeklo se přeci, že než kohout zakokrhá. Babka vyběhla na dvorek a oběma rukama zalomcovala kurníkem. Pak vzala hrábě a vší silou jimi bušila do jeho stěn. Slípky vyděšeně poletovaly a pak se konečně vyjevený kohout pustil do svého díla. Několikeré mohutné zakokrhání zachránilo duši lehkomyslné stařenky a v téže chvíli se dolů z hor sneslo hrubé klení a láteření, nadávky jen pršely, země se třásla a hromové dunění děsilo všechny spáče. Jen babka se spokojeně usmívala.

Druhý den ráno pak dřevorubci našli nahoře na vrcholu kopce spoustu velkých kamenů a nikdo neměl zdání, jak se tam dostaly. Byly navršeny na sobě a vypadaly jako veliká hora. A protože je kolem plno buků, nazvali ji lidé Buková hora.