O lásce podle apoštola Pavla

O LÁSCE  

(text: Naďa Pažoutová, tento a následujících 6 článků bylo sepsáno pro časopis Meduňka 8/2019)

Tolik už bylo řečeno o lásce, a přesto si ji stále pleteme s něčím jiným. Nejčastěji se zamilovaností, tím třeskutým šílenstvím, které dva ještě nedávno cizí lidi zachvacuje vzájemnou fascinací a neovladatelnou přitažlivostí. Zamilovanost může být nenahraditelným dobrem, pokud se promění v lásku, a devastující drogou, pokud se stane jediným zdrojem síly v životě lidí.

Láskou není ani to, co E. Fromm nazývá sobectvím ve dvou, jehož se dopouštějí dva lidé, kteří uzavírají společenství zájmů a spojenectví proti nepřátelskému odcizenému světu. Tento způsob soužití dokonce nazývá formou rozkladu lásky v moderní západní společnosti. 

Co tedy láskou je? Jaké jsou vlastnosti citu, po němž většina z nás touží a který je odnepaměti tématem a hybnou silou lidského života? Při pátrání po definici lásky jsem zjistila, že jakkoli rafinovanému popisu tohoto citu, vždy něco chybí. Jako kdyby se láska ze samotné svojí podstaty vzpouzela naší potřebě racionalizace. A tak jsem to vzdala. Neumím říci, co je láska.

Naštěstí je láska tajemstvím, které se snažilo probádat mnoho moudrých lidí přede mnou. Poprosila jsem tedy o pomoc jednoho z nich, apoštola Pavla:

"Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá." (1.Korintským, 13, 4-7)

Pod vedením apoštola Pavla jsem se tedy pustila do experimentu, jehož výsledkem by mělo být setkání našeho mozku, který je sídlem rozumu, se srdcem, které je sídlem citů, tedy i lásky. Pro svoje zamyšlení jsem vybrala šest z patnácti vlastností, které Pavel pro popis lásky zvolil, a pokusila se s jejich pomocí k lásce přiblížit.