Láska se vždy raduje z pravdy

Láska se vždy raduje z pravdy

Musí. Ano, láska se musí radovat z pravdy, protože vše, co pravdou není, je iluze. Jak víme, iluze je nesprávný vjem či klam a deziluze je jejím opakem, či spíše nahlédnutím pravdy. Slovník říká, že význam slova deziluze je rozčarování, zklamání. Znamená to tedy, že nahlédnutí pravdy přináší negativní pocity. Nechceme být rozčarovaní či zklamaní a proto velmi často dáváme iluzi přednost před pravdou. Někdy to děláme nevědomě, jindy dokonce zcela vědomě. Toužíme žit ve světě, který je podle našich představ a toužíme vytvářet rovněž takové vztahy. Vztahy, které jsme si vysnili a které jsou v souladu s naším viděním světa. A protože naše vidění světa bývá jen zřídkakdy jeho reálným obrazem, ocitáme se i my mimo realitu.

Iluze bývá náplastí na pošramocenou duši. Musíme si svět přizpůsobit tak, aby bolest naší duše byla snesitelná. Nemůžeme nechat věci být, jak jsou, protože kdybychom to udělali, byli bychom stále znovu konfrontováni se svou bolestí.

Věříme-li třeba, že nejvyšší hodnotou tohoto světa je láskyplný vztah muže a ženy, který vytrvá po celý život, může se nám snadno stát, že uvízneme v iluzi, že takový vztah máme i v případě, že žijeme s partnerem, jehož city vůči nám jsou poměrně vlažné. Přestože všechno nasvědčuje tomu, že náš partner vyznává úplně jiné hodnoty a partnerský vztah je pro něho podružný, stále znovu a znovu se ho snažíme přimět k projevům lásky, kterou on necítí. Je-li naše iluze hodně silná, můžeme v takto nefunkčním vztahu strávit dlouhá léta plná utrpení a zklamání.

Je zřejmé, že ve vztahu, který udržuje takováto iluze, není láska. Bohužel je nutné říci, že láska chybí především na straně partnera, který je postižen iluzí. To, co tento partner cítí, bývá silná závislost na člověku, který mu má v rámci iluze umožnit žít v souladu s jeho nevyšší hodnotou. Není to láska, ale zneužití jiného člověka k vlastním cílům.

Je štěstím, že výše popsaný typ vztahu přináší velikou bolest. Štěstím je bolest v tomto případě proto, že právě bolest je zřejmě největší hybnou silou změny. Bez bolesti máme zřídkakdy důvod cokoli měnit. Ani ta nejtužší iluze totiž není zcela nepropustná a nešťastník v ní uvízlý, je nutně čas od času konfrontován s důsledky svého života mimo realitu. Utrpení, jež tato konfrontace přináší, může vést k pozitivním i negativním závěrům. Negativním závěrem je zjištění, že partner není tím, za koho byl ve vztahu považován, a proto je nutné jeho chování změnit. Pozitivním závěrem je nahlédnutí pravdy o vlastní iluzi.

Nemá smysl zaobírat se negativním závěrem, neboť ten podle všeho nemá řešení. Pozitivní závěr patrně povede k intenzivní práci na sobě. A to je vždy dobré, ať už výsledek této práce povede k ukončení nefunkčního vztahu, nebo k jeho obrodě z důvodu změny podmínek. Člověk, který si uvědomí, že svůj život zakládal na iluzi, se totiž změní. Poměrně od základu. Uvědomí si, že život v pravdě má pevné základy, o něž se lze opřít. Umožní mu být tím, kým opravdu je, protože se nemusí bát, že autentickými projevy svého já rozbije křehkou bublinu iluzí. Zjistí, že opravdovost jeho bytosti bez nánosů lží a svěrací kazajky obrazu, do něhož se snažil nasoukat, má vyšší hodnotu, než cokoli z toho, co si kdy vysnil. Do jeho srdce vstoupí láska k sobě samému i ke světu. A tam, kde je pravda, vzniká prostor pro lásku.

***

Co říci závěrem? Snad že ve věci lásky, se mnozí lidé mýlí, neboť věří, že lásku je třeba hledat, potkat, najít, či dostat. Ale já říkám, že ani jedno z toho není možné, pokud ji sami nedokážeme DÁT.