Láska nejedná nečestně

Láska nejedná nečestně

Nečestně podle wikipedie jedná ten, kdo se dopouští podvodu, zrady nebo zbabělosti. Uvažujeme-li o lásce mezi mužem a ženou, pak nezbyde než zabývat se otázkou partnerské věrnosti, protože právě ta souvisí s čestným jednáním ve vztahu. Vždyť o člověku, který je svému partnerovi či partnerce nevěrný, říkáme, že ve vztahu podvádí. Podvod zrazuje důvěru a důvěra ve vztahu má velikou cenu. Komu jinému bychom totiž měli věřit, nežli člověku, kterého milujeme.

Kupodivu je však tento předpoklad pro mnohé lidi sporný. A tak se ptám: Je nevěra zradou?

K pochopení důvodu, proč nevěra tolik bolí, je nutné si uvědomit, že mezi mužem a ženou existují dva druhy pohlavního spojení. Jednak je to spojení na tělesné úrovni, které přináší fyzickou slast, je zábavné, dobrodružné a zcela nezávazné. Proč ne? Pomineme-li riziko pohlavně přenosných nemocí, či nebezpečí otěhotnění, což jsou obojí nežádoucí účinky, jimž se lze při troše snahy vyhnout, pak moralizování asi opravdu není namístě. Samozřejmě za předpokladu, že oba zúčastnění jsou bez závazků a uvědomují si, že se nejedná o lásku, ale o ukojení pohlavní touhy. Navíc je třeba počítat i s tím, nač upozorňuje Erich Fromm. A sice, že pohlavní touha, která není stimulována láskou, ale třeba přáním dobývat nebo být dobýván, marnivostí, přáním ublížit a dokonce zničit, může na okamžik vyvolat iluzi spojení dvou bytostí, ale bez lásky si tito dva cizí lidé zůstanou stejně vzdáleni, jako byli předtím - někdy se před sebou stydí nebo se dokonce nenávidí, protože když iluze přejde, cítí své odcizeni ještě výrazněji než dříve.

Pak tu ale máme ještě jiný druh pohlavního spojení. Je to pohlavní spojení, jež je součástí milostného aktu, k němuž dochází mezi dvěma bytostmi, které se milují. Proudí mezi nimi láska ve všech činnostech, které dělají, a je jí posvěceno i jejich tělesné spojení. Oproti pohlavnímu spojení, jež je popsáno výše, se tedy opravdu jedná o něco jiného. Láska je totiž čímsi, co nás přesahuje, čímsi, co si nedokážeme obstarat vlastními silami ani pomocí své vůle. Je to dar, který se nedostane každému a který činí z věcí obyčejných věci posvátné. A tak je milostný akt dvou milujících se bytostí aktem hlubokého propojení, zdrojem radosti, intimity a společného tajemství, jimž možná ani oba zúčastnění tak docela nerozumí. Tak velikou sílu má láska. Proměňuje naše životy, dává věcem nový smysl a kdo ji jednou poznal, ten ví, že bez ní vlastně nic na tomto světě nemá cenu.

Máme-li v životě to štěstí, že lásku poznáme, většinou si ani neuvědomujeme, že se nám dostalo, výjimečného daru, o který je třeba pečovat. Zcela v rozporu s mocí lásky je totiž její křehkost. Stačí drobné zaváhání a kouzlo je pryč. Láska odejde a už nikdy ji nemusíme potkat. Jednou z věcí, které krásu, sílu a všeprostupující blahodárnost lásky ničí, je nečestnost. Láska nemůže kvést v prostředí zrady a podvodu. A tak odejde. A bez ní zůstává jen bolest a zmar. Proto nevěra tolik bolí.