Cesta archetypu

CESTA TAROTOVÉHO ARCHETYPU JAKO CESTA INDIVIDUACE

Naďa Pažoutová

Vědomí pro Junga není pouhým intelektuálním a racionálním stavem mysli a ducha. Vědomí a rozumové schopnosti nejsou jedno a totéž.

Svůj největší význam a naplnění nejvyšších hodnot člověk nalezne pouze v ustavičném usilování o rozšíření vědomí. Dle Junga může být vědomí obnoveno a rozšířeno v souladu s požadavky života jedině tak, že bude pečovat o svoje nerozumové komunikační kanály s kolektivním nevědomím. Hovoříme-li o nerozumových komunikačních kanálech, je pochopitelné, že obzvlášť cenné v tomto procesu jsou iracionální metody, povzbuzující vědomé poznávání neznámých oblastí bytí.

Jung poznal, že tarot má původ a předchůdce v hlubokých vzorech kolektivního nevědomí a představuje tak most mezi nevědomím a vědomím.

Velká arkána tarotových karet lze chápat jako obrazový text zachycující typické zkušenosti, s nimiž se člověk setká na cestě k seberealizaci. Jsou prostředkem k navázání kontaktu s nejhlubší úrovní psýché.

22 archetypů (archetyp je instinktivní síla autonomně působící v hlubinách psychiky) působí v naší psýché, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Individuace spočívá v uvědomění si jejich působení, které nám přinese možnost pracovat s nimi na vědomé úrovni ve prospěch svůj i ostatních. Nenalezneme-li vědomé spojení s hlubšími úrovněmi své psychiky, z nichž archetypy působí, můžeme se ocitnout v jejich vleku, v situaci, kdy nejsme s to pochopit svou životní situaci ani vlastní roli v ní.

Napojení na hluboké vrstvy naší psychiky není vůbec jednoduchou záležitostí a tarotové karty jsou velmi pronikavou iracionální metodou, která toto napojení dokáže zprostředkovat.

CESTA ARCHETYPU

Prvních deset obrazů velkých arkán lze v kontextu psychologického vývoje chápat jako cestu k vytvoření a etablování ega. Při tomto procesu nás provází archetypy zobrazené na tarotových kartách číslo jedna až deset. Ve fázi utváření ega, tj. ve fázi zrození, dětství, dospívání a rané dospělosti jsou tyto archetypy našimi průvodci, ale nenacházejí se na úrovni našeho vědomí. Tahají za nitky z hlubin nevědomí a vedou nás první fází našeho života, aniž bychom si to uvědomovali. Pracují jako principy, které nám dávají prostor pro individuální vývoj, ale zároveň nás vedou tak, aby výsledkem první fáze našeho života bylo vědomí sebe sama jako bytosti, která nějak rozumí svému místu ve světě. V okamžiku, kdy se toto vědomí sebe, tento základ, z něhož posuzujeme svět kolem sebe, utvoří, teprve vzniká prostor pro další rozšiřování vědomí.

Rozšiřování vědomí je cestou, kterou C. G. Jung nazval individuací a označil ho jako smysl života, který může lidský život naplnit hlubokou radostí. Rozšiřování vědomí není ničím jiným, nežli navázáním kontaktu s archetypy, s jejichž pomocí jsme zcela nevědomě dospěli k vytvoření vlastního ega. Poznání těchto a dalších jedenácti sil posune naše vědomí z oblasti Ega do sféry Bytostného Já, Jungova Self, které se na stromě života nachází v sefiře Tiferet, v překladu Krása.

Způsoby rozmístění obrazů Velkých arkán na Stromě života se u různých autorů různí a věřím, že pravověrní kabalisté by souvislost mezi stromem a Velkými arkány odmítli zcela. Já však toto propojení považuji za velmi přínosné, neboť usnadňuje setkání racia a psýché, což je úkol, na němž často ztroskotá nejeden hledající člověk, jehož Jesod (Základ, či Ego) vyrostl na karteziánském způsobu myšlení. To jsme tady na Západě všichni.

Svou cestu každý z nás začíná jako Blázen. Vlastně ji s tímto archetypem i končí. Elisbeth Haich říká, že Blázen je člověk, který zde na Zemi udělal poslední krok na cestě možností lidského vývoje, a jeho vědomí splynulo s božským vědomím. V tomto stavu opustil svoje pozemské bytí a v tomto stavu vstupuje do dalšího. Zároveň je Blázen nejmocnějším archetypem ze všech velkých arkán, protože nemá přiřazeno žádné číslo. Je nulou i dvaadvacítkou, může nás přepadnout kdykoli v průběhu našeho života a narušit nám zaběhaný řád. Stojí u našeho zrodu i smrti, je s námi stále a pobízí nás, abychom šli tam, kam se racionální mysl zdráhá vkročit. S jeho energií se to, co našemu rozumu zdálky jeví jako prudký sráz, proměňuje ve snadno překonatelnou mělkou strouhu a všechny překážky se v ní rozpouštějí. Blázen je počátkem, silou spouštějící velké věci.

S touto silou uvádí v pohyb dynamiku celého stromu života. Jeho energie probouzí Kejklíře (Mága), který se staví za kouzelný stolek a spouští svoje představení. Jeho fascinující triky jsou výsledkem mocné tvůrčí energie, jíž je nositelem. Tato energie nás doslova zaplavuje, prostupuje každým naším pórem, je to živá síla, je to mužský princip, aktivní tvořivá síla, která nemá hranic. Je neuchopitelná a nepochopitelná, objevuje se ve světě, do něhož není radno se pokoušet nahlédnout. A ani to není možné, protože tato síla je mocně přitahována k opačnému pólu Stromu života, k levému pilíři, kde sedí nehybná Velekněžka.

Tento statický archetyp, pevný, nehybný, ohraničující a přijímající ženský princip, je tím, kdo zachytí Kejklířovu nespoutanou tvůrčí sílu a dodá jí formu, bez níž se Blázen bezhlavě se deroucí do světa stvoření neobejde. Tento archetyp panenské Velekněžky znají křesťané jako pannu Marii, u starých Egypťanů jej zastupuje Isis. Velekněžčin závoj zastírající tajemství halí to, co nám nepřísluší znát. Ona je štítem a zároveň posledním vrcholem trojúhelníku, který známe pod názvem Božská trojice. S ní se dostáváme k možnosti početí. Máme Blázna, tedy Vědomí, máme mužský princip a máme ženský princip. Může začít nové Stvoření. Teprve tento trojúhelník nám otevírá cestu do krajiny, jíž kabalisté nazývají Berija, a kde na nás již čeká karta číslo tři Císařovna.

Císařovna - archetyp matky, s nímž máme zkušenost všichni. Při troše štěstí ji známe jako dobrou, pečující a vnímavou, což je ovšem pouze částí tohoto archetypu, který má i svoje temné stránky. Pokud jsme měli to štěstí a nesetkali se s nimi ve svém vlastním dětství prakticky, narážíme na ně v pohádkách v podobě Čarodějnice nebo Zlé macechy. S Císařovnou je Velekněžčin tvořivý ženský potenciál vtažen do reality. Řečeno slovy Sallie Nichols: Kejklířova hůlka se dotkla Velekněžčiných hlubin a z tohoto spojení se skrze Císařovnino zprostředkování zrodil nový svět, který zahrnuje oba aspekty. Aby se plodivá moc Císařovny - Velké Matky nezvrhla do negativního nenasytného a dusivého aspektu, je třeba vstoupit do světa tvořivého slova, které zahrnuje mužskou vládu ducha nad přírodou. Dostáváme se do sféry vlivu Císaře.

Císař je aktivním mužským principem, který vnese řád do Císařovniny zahrady, která ponechána živelnému růstu, mohla by se stát džunglí. Tento archetyp řídí naše myšlenky a energie a praktickým způsobem je spojuje s realitou. Přestože Císař symbolizuje archetypální moc, stejně jako Císařovna, je lidštější, a proto dostupnější vědomí než ona. Naše první setkání s archetypem otce opět patří do dětství, kdy byl v dobrém případě otec oním vševědoucím, odvážným a silným prvkem rodiny. Ti z nás, kteří měli méně štěstí, Rudého ďábla či Krutého tyrana.

Archetyp Císařovny - Matky a Císaře - Otce a jejich působení v hlubinách naší psychiky mohou být příčinou, proč i jako dospělí nejsme s to zabránit navyklým reakčním vzorcům z dětství a ve vztahu k rodičům, popřípadě k někomu, kdo nám je připomíná, stále hrajeme nejrůznějším způsobem dítě. Archetypy v nás fungují jako loutkáři tahající za nitky a dokud je neobjevíme, budeme jimi ovládáni. Bez technik pro oddělování osobního od neosobního se může stát, že budeme donekonečna promítat do našich rodičů či jiných osob archetypální vzorce chování, které určitě nemůže nikdo ztělesňovat.

Ať tak či onak, Císař sedí na kabalistickém stromě na pozici sefiry Chesed, což znamená Milost. Tento vládce je silný a pevný v kramflecích. Jeho sebejistota a síla mu dává možnost udělovat Milost, jíž je nutno zkoumat a posuzovat. Proto předává vládu Veleknězi.

Tento archetyp Moudrého starého muže rozhoduje moudře ve prospěch toho, co je správné. Působí jako moudrý soudce znesvářených stran. Velekněz představuje autoritu, jejíž moc na světské úrovni zastiňuje moc otce a císaře. Na tento archetyp lze také pohlížet jako na ztělesnění lidského úsilí po spojení s božstvím, jako na horlivé hledání významu, což člověka staví nad zvířata. Toto hledání duchovního významu však vždy znamená boj mezi tím, co si žádá naše pozemská existence ve světě a tím, co si žádá naše duše. Velekněz nás uvádí na rozcestí, na němž je nutné se rozhodnout.

Rozcestí: přesně takto nazývá Elizabeth Haich kartu číslo 6. Ve většině českých překladů se setkáme s názvem Milenci nebo Zamilovaní. Název Rozcestí ovšem vnímám jako podstatně výstižnější. Na toto rozcestí nás dostal Moudrý starý muž, od něhož víme, co je správné a pro nás dobré. Jenže to druhé je tak neuvěřitelně lákavé, zábavné a výhodné. Je to dilema, jež za nás nakonec vyřeší Amorek svým šípem. Heich k tomuto říká, že je lhostejné, kterou cestou se dáme. Rozhodneme-li se pro zábavnou cestu radovánek a lehkomyslnosti, znamená to, že jsme si tuto cestu potřebovali projít. Bez ní totiž není možné prožít tu druhou cestu do hloubky. Nedokážeme si uvědomit, že ač je tato cesta leckdy nepohodlná a strastiplná, vede k cíli, po němž v hloubi nejvíce toužíme.

Ať již jsme se rozhodli tak či onak, naše rozhodnutí nás posunulo k dalšímu archetypu, k Arkánu sedm s názvem Vůz. Usedli jsme do vozu taženého dvěma silami. Bílou a černou. Věrni Jungově učení můžeme tyto dvě síly chápat jako vědomí a nevědomí. Jung říká, že psýché má funkci autoregulačního systému. Ačkoli se zdá, že každý kůň na našem obrázku táhne jinam, ve výsledku tyto protichůdné síly způsobí posun vpřed. Vůz na této kartě je řízen mladíkem, mladým králem, což zpravidla symbolizuje vynoření nového vůdčího symbolu. Náš mladý hrdina se vymanil z vlivu starého Císaře - svého otce a pouští se do světa. Cítíme jeho sebejistotu a sílu, jež je součástí jeho mládí. Na kabalistickém stromě patří tato pozice sefiře Necach a rozverné a radostné bohyni lásky Afrodité, jež byla díky svojí kráse, intrikám a kouzlům jednou z nejmocnějších bohyň. Z pouhého pohledu na výjev na kartě sedm je jasné, že celou záležitost bude nutné poněkud usměrnit. Ať už se jedná o výkyvy mezi vědomím a nevědomím, nebo o přílišnou rozvernost mladého krále. Tím se dostáváme ke kartě číslo osm s názvem Spravedlnost.

Ve věci spravedlnosti se dostáváme k otázce viny a uvědomění, že nevinnost úzce souvisí s nevědomostí. Pouze nevědomý člověk se domnívá, že je bez viny. S každým novým kousnutím do jablka poznání se objevuje pocit viny. S Arkánem číslo osm náš mladý hrdina definitivně přebírá vlastní zodpovědnost za svoje činy. Tady končí obviňování rodičů za hříchy, jichž se na něm dopustili, neboť bez toho by s nimi zůstal navždy svázán. Meč na této kartě symbolizuje přetnutí tohoto pouta. Váhy, které Spravedlnost drží v ruce, připomínají, že je nutné vytvářet harmonii mezi protikladnými silami a abychom mohli dělat pokroky na duchovní cestě, musíme si neustále uvědomovat moc těchto skrytých sil. V této fázi vývoje může rovněž dojít k tomu, že se nám na krátký okamžik skutečně podaří dosáhnout vyrovnání sil. Na chvíli dojde k vytvoření skutečné rovnováhy mezi pudovou stránkou naší tvořící se osobnosti a tím, čemu nás v Arkánu pět učil Velekněz. Podaří se nám na prchavý okamžik tyto dvě síly uvést v soulad a navodit tak letmý pocit osvícení. Tento stav, protože k němu dochází na úrovni ega, je nebezpečný, neboť bývá příčinou pýchy a povýšeného mylného přesvědčení, že jsme se na své duchovní cestě dostali tak daleko, že se můžeme pro ostatní stát spojovacím článkem se světem tajuplných duchovních sil.

Není divu, že naše další cesta musí nutně směřovat k Arkánu číslo devět, jímž je Poustevník. Jeho osamělost a tiché rozjímání nám v lepším případě umožní spatřit, jak moc jsme se mýlili. Bývá to bolestné zjištění, ale místo, kam jsme spadli - náš základ v sefiře Jesod, kde se nalézá naše ego, je plné naděje. Poustevníkova lucerna rozžíná v našem nitru jiskřičku, která se může, bude-li námi živena, rozzářit v nádherné světlo, do něhož se nakonec rozpustíme celí.

S tímto uvědoměním se nakonec odevzdáme Kolu života (Kolo osudu, Kolo štěstí) a připustíme, že náš život je řízen silami, jimž nelze vzdorovat. Je však možné a žádoucí je poznat, sblížit se s nimi, nechat se jimi poučit a vést a tak svůj život naplnit smyslem. Tyto síly k nám přicházejí od Boha a vzdorovat jim znamená odmítat sebe sama i Jeho. S Kolem života se dostáváme do sefiry Malchut, která je hmotným nástrojem naší psychiky. To znamená, že celá pouť, jíž jsme až dosud prošli, se díky dokončenému procesu vzniku našeho ega integruje do našeho mozku. Ego je pevně etablováno a propojeno s desátou sefirou, vědomí sebe se uzavírá. Náš hrdina však stojí na počátku druhé fáze svojí cesty, protože Kolo života se nikdy nezastaví. Buď přijme jeho výzvu a vydá se na cestu poznání sil vířících v jeho psýché, nebo jej tyto síly polapí a roztočí kolo jeho osudu bez možnosti jakékoli kontroly.

S použitím textů:

Sallie Nichols: Cesta archetypu

Elisabeth Haich: Tarot Cesta hrdiny

Z´EV BEN SHIMON HALEVI: Adam a kabalistický strom